Jak udržet projektový kontext mezi Codexem, Claude Code a dalšími AI nástroji

Jednoduchý způsob, jak uložit aktuální stav přímo u projektu, aby se v něm dokázal zorientovat člověk i další AI nástroj.

Když jsem při práci začala střídat Codex, Claude Code a další AI nástroje, každý mi pomáhal s jinou částí projektu. Codex pracoval přímo s projektovými soubory a implementací. Claude Code přinášel další pohled na problém. V jednotlivých chatech postupně vznikala rozhodnutí, nové tasky, otázky i návrhy dalšího postupu.

Samostatně jednotlivé nástroje fungovaly dobře. Problém se ukázal při návratu k projektu, kdy jsem potřebovala zjistit, co se od poslední práce reálně změnilo, kterým směrem jsme se rozhodli pokračovat a co má další AI nástroj vědět dřív, než začne upravovat soubory.

Část odpovědi byla v samotném projektu. Část v konverzaci s Codexem. Další v Claude Code. Některé důvody rozhodnutí jsem měla jen v hlavě.

U déle trvajícího projektu tak k samotné práci přibyl další úkol: rekonstruovat kontext.

Začala jsem proto důležité informace ukládat přímo k projektu v podobě, kterou dokážu přečíst já i další AI nástroj. Tento přístup dnes označuji jako projektovou paměť.

Proč se kontext mezi AI nástroji ztrácí

Představte si jednoduchou situaci.

V pondělí pracujete na projektu v Codexu. Během práce upravíte několik souborů, zavrhnete jeden směr řešení a objevíte další potřebný task. Ve středu stejný projekt otevřete v Claude Code, protože chcete druhý pohled nebo pokračovat v jiné části práce.

Claude vidí aktuální projektové soubory. Nemusí ale znát celý pondělní rozhovor s Codexem.

Může vidět výsledek rozhodnutí bez důvodu, proč vzniklo. Může znovu navrhnout cestu, kterou jste už prověřili a zavrhli. Nebo začne pracovat s předpokladem, který už neplatí.

Celý kontext mu můžeme vysvětlit znovu. U jednoho krátkého tasku to nemusí být problém. U projektu, ke kterému se vracíme několik týdnů, se ale opakované vysvětlování začne nabalovat.

Pomohla mi kontrolní otázka:

Když dnes zavřu všechny AI chaty, zůstane u projektu dost informací na to, abych zítra dokázala pokračovat bez rekonstruování předchozích konverzací?

Pokud je odpověď ne, část projektové paměti pravděpodobně žije jen v chatech.

Co má projektová paměť uchovat

Projektová paměť je soubor kontextu potřebného pro pokračování v práci. Nemá obsahovat celý průběh projektu ani přepis všech konverzací. Jejím úkolem je zachovat kontinuitu.

Dalšímu nástroji má pomoci pochopit především pět oblastí.

Aktuální stav projektu

Historie projektu může být velmi bohatá. Při další práci ale potřebujeme vědět, co platí teď. Která verze je aktuální, co už funguje, co je rozpracované a jaký je nejbližší krok.

Pokud existují tři různé návrhy řešení, další nástroj by neměl hádat, který z nich jsme si vybrali.

Rozhodnutí, která už padla

AI nástroje dokážou rychle generovat další alternativy. Proto se mi osvědčilo zapisovat i rozhodnutí, která už nechci v každém novém chatu otevírat od začátku.

Pokud jsme se například rozhodli, že konkrétní funkcionalitu zatím nebudeme implementovat, má tato informace hodnotu i za týden. Bez ní může nový nástroj v dobré víře navrhnout přesně to, co jsme už prověřili.

Důkazy o tom, co se změnilo

Věta „implementoval jsem X“ v chatu je užitečná informace. U projektové paměti se ale snažím opírat o to, co se v projektu skutečně změnilo.

Může to být upravený soubor, commit, nový dokument, výsledek testu nebo jiný konkrétní výstup. AI pak nemusí vycházet jen ze souhrnu předchozí konverzace. Může se podívat i na zdroj.

Otevřené otázky

Ne každá část projektu má okamžitě jasnou odpověď. Potřebuji ale vědět, že něco stále otevřené je.

Pokud chybí rozhodnutí, důkaz nebo informace, je užitečnější zachovat explicitní označení JE TŘEBA POTVRDIT než nechat další nástroj mezeru potichu vyplnit vlastní interpretací.

Hranice pro další práci

Do projektové paměti patří i věci, které další nástroj nemá měnit bez potvrzení.

Může jít o rozsah projektu, potvrzené rozhodnutí, význam existujícího tasku, termín, prioritu nebo část řešení, která je momentálně uzamčená. Tyto hranice jsou důležité hlavně tehdy, když se u jednoho projektu střídá více nástrojů.

Jak vytvořit první PROJECT_MEMORY.md

Pokud s projektovou pamětí začínáte, vyberte si jeden aktivní projekt. Ideálně takový, ke kterému se pravidelně vracíte a u kterého už používáte více než jeden AI nástroj.

V jeho hlavní složce vytvořte soubor:

PROJECT_MEMORY.md

Na začátku může mít jednoduchou strukturu:

# Project Memory

Last updated:
[DATE]

## Cíl projektu

Co projekt řeší a jaký výsledek má vzniknout.

## Aktuální stav

Kde se projekt nachází teď.

## Dokončeno

Co bylo reálně dokončeno a čím je to potvrzené.

## Rozpracováno

Na čem se právě pracuje.

## Nejbližší krok

Jeden konkrétní krok, kterým má práce pokračovat.

## Důležitá rozhodnutí

Rozhodnutí, která už byla udělána a nemají se automaticky
otevírat od začátku.

## Otevřené otázky

Co ještě nemá potvrzenou odpověď.

## Hranice

Co se nemá měnit bez potvrzení člověka.

## Relevantní zdroje

Soubory, commity, dokumenty nebo jiné důkazy,
ze kterých aktuální stav vychází.

První verzi nemusíte psát ručně. Pokud Codex nebo Claude Code vidí projektové soubory, může připravit návrh.

Chci pro tento projekt vytvořit projektovou paměť, abych mohl/a
střídat Codex, Claude Code a další AI nástroje bez toho,
abych v každém novém chatu vysvětloval/a kontext od začátku.

Projdi dostupné projektové soubory a připrav návrh PROJECT_MEMORY.md.

Má obsahovat pouze informace potřebné pro pokračování v práci:

1. cíl projektu,
2. aktuální stav,
3. co už je hotové,
4. co je právě rozpracované,
5. nejbližší konkrétní krok,
6. důležitá rozhodnutí, která už byla udělána,
7. omezení a věci, které se nemají měnit bez potvrzení,
8. otevřené otázky a rozhodnutí, která potřebují člověka,
9. relevantní zdroje nebo soubory, ze kterých stav vychází.

Nevymýšlej chybějící informace.

Rozlišuj:
- potvrzený stav,
- vlastní interpretaci,
- nový návrh.

Pokud si dva zdroje odporují nebo něco nedokážeš potvrdit,
označ to jako: JE TŘEBA POTVRDIT.

Nejprve mi ukaž návrh.
Soubor nevytvářej ani neupravuj, dokud ho nepotvrdím.

Výstup je potřeba projít jako pracovní návrh. AI může správně zachytit technický stav projektu, ale nemusí znát rozhodnutí ze schůzky nebo důvod, proč jste některou cestu zavrhli.

Při kontrole si ověřte:

• zda je aktuální stav opravdu aktuální,
• zda jsou dokončené věci podložené konkrétním výsledkem,
• zda AI nezaměňuje vlastní návrh s potvrzeným rozhodnutím,
• zda nechybí informace, která existuje jen ve vaší hlavě nebo v chatu,
• zda člověk, který u projektu nebyl, dokáže pochopit nejbližší krok.

Vyhoďte i detaily, které sice s projektem souvisejí, ale dalšímu nástroji při pokračování nepomohou. Dobrou projektovou paměť neurčuje délka. Důležitá je její aktuálnost a spolehlivost.

Jak otestovat předání mezi dvěma nástroji

Po vytvoření PROJECT_MEMORY.md přichází test, který ukáže, jestli celý experiment přináší hodnotu.

Pokud na projektu pracoval Codex, otevřete ho například v Claude Code. Novému nástroji nedávejte celý přepis předchozího chatu. Nechte ho nejprve vycházet z projektové paměti a aktuálních souborů.

Nejprve si přečti PROJECT_MEMORY.md a relevantní projektové soubory.

Řekni mi:

1. jak rozumíš cíli projektu,
2. co podle podkladů dnes platí,
3. co je rozpracované,
4. jaký je nejbližší krok,
5. která rozhodnutí už byla udělána,
6. kde vidíš chybějící nebo konfliktní kontext.

U každého bodu rozlišuj mezi:
- potvrzenou informací,
- vlastní interpretací,
- informací, kterou je třeba potvrdit.

Zatím nic neměň.

Porovnejte jeho pochopení s tím, co o projektu víte vy.

Pokud nový nástroj správně rozumí stavu a dokáže pojmenovat další krok bez dlouhého vysvětlování, Project Memory začíná fungovat. Pokud se ztratí, sledujte, kde přesně problém vznikl.

Možná v souboru chybí rozhodnutí. Možná není jasné, který dokument je aktuální. Možná se dokončený stav opírá jen o tvrzení z předchozího chatu. I takový výsledek je užitečný, protože ukáže, jaký kontext dnes u projektu chybí.

Jak projektovou paměť aktualizovat

Projektová paměť ztratí hodnotu, pokud po další práci zůstane neaktuální. Proto dává smysl uzavírat pracovní session návrhem aktualizace.

AI může před koncem práce zkontrolovat změněné soubory a připravit přehled toho, co by se mělo v paměti upravit.

Před ukončením práce připrav návrh aktualizace PROJECT_MEMORY.md.

Nejprve zkontroluj:
- dnešní změny v projektových souborech,
- provedené testy,
- aktuální PROJECT_MEMORY.md,
- rozhodnutí potvrzená během této session.

Navrhni:

1. co se má změnit v aktuálním stavu,
2. co bylo reálně dokončeno a jaký důkaz to potvrzuje,
3. co zůstává rozpracované,
4. jaký je nejbližší krok,
5. zda vzniklo nové rozhodnutí,
6. co zůstává otevřené,
7. co potřebuje moje potvrzení.

Rozlišuj:
- potvrzenou změnu,
- vlastní interpretaci,
- nový návrh.

Existující rozhodnutí ani otevřené otázky nemaž bez vysvětlení.

Nejprve mi ukaž návrh změn.
PROJECT_MEMORY.md neupravuj, dokud ho nepotvrdím.

Tak nevzniká další dokument, který je potřeba po každé práci ručně přepisovat od začátku. AI připraví návrh a člověk potvrdí, co se skutečně stalo a co má dál platit.

Co do projektové paměti neukládat

Projektová paměť se může rychle změnit v archiv všeho, co se u projektu odehrálo. To jí při každodenním používání spíš uškodí.

Celé přepisy chatů, každá zkoušená alternativa nebo všechny technické detaily dostupné přímo v kódu zvyšují objem, aniž by nutně zlepšovaly orientaci.

Stejně tak bych do ní nekopírovala informace, které lze spolehlivě najít v konkrétním zdrojovém souboru. Projektová paměť na něj může odkázat a vysvětlit, proč je relevantní.

Největší hodnotu má kontext, který ze samotného kódu nebo dokumentů nelze bezpečně odvodit:

• proč jsme něco udělali,
• co jsme se rozhodli zatím nedělat,
• co zůstává otevřené,
• co potřebuje potvrzení,
• kde má další práce pokračovat.

Kdy jeden soubor přestane stačit

U menšího projektu může PROJECT_MEMORY.md fungovat dlouho. U většího projektu se ale postupně začnou míchat stabilní informace, aktuální stav, tasky, rozhodnutí a nové návrhy.

Pak dává smysl rozdělit ho například takto:

PROJECT.md
CURRENT_STATE.md
TASKS.md
DECISIONS.md
INBOX.md

PROJECT.md drží stabilnější cíl a pravidla projektu. CURRENT_STATE.md zachycuje aktuální checkpoint. TASKS.md drží déle žijící úkoly. DECISIONS.md uchovává potvrzená rozhodnutí a INBOX.md slouží pro nové návrhy, které ještě nebyly schválené.

Toto rozdělení bych nedělala preventivně. Nejprve si na jednom souboru ověřte, jaký kontext se vám při práci skutečně opakuje. Až potom mu vytvářejte samostatné místo.

Co má ukázat první týden používání

Po několika pracovních session si zkontrolujte, jestli musíte novému AI nástroji stále vysvětlovat celý projekt, zda dokáže správně pojmenovat aktuální stav a zda respektuje rozhodnutí, která už byla udělána.

Sledujte i to, zda se návrhy nemění na potvrzený stav bez vašeho vědomí a zda nejasnosti zůstávají viditelné jako nejasnosti.

Projektová paměť nemusí mezi nástroji přenášet celý průběh práce. Má zachovat kontext potřebný pro pokračování: aktuální stav, rozhodnutí, otevřené otázky, další krok a zdroje, ze kterých tyto informace vycházejí.

Největší quick win pro mě přišel ve chvíli, kdy jsem mohla otevřít projekt v jiném AI nástroji a nemusela jsem mu celý příběh skládat ze starých chatů.

Když tento základ funguje u jednoho projektu, objeví se další otázka: jak se orientovat napříč více projekty, aniž bychom každý den otevírali jeden po druhém?

Tomu se věnuje druhá kapitola o společné portfoliové paměti.