Jak lidé v Česku používají AI v práci: AI Pulse Česko 2026

Výsledky AI Pulse Česko 2026 z Meetupu #2: jak často lidé AI v práci používají, kde jim šetří čas, jaké bariéry je brzdí a co se děje s ušetřeným časem.

Na Meetupu #2 přinesly Barbora Procházková, Zuzana Andělová a Simona Benešová výsledky AI Pulse Česko 2026. Průzkum se dívá na AI z pohledu lidí, kteří ji používají v každodenní práci: jak často, kde jim pomáhá, co jim brání a co se děje s časem, který díky ní ušetří.

← Celé shrnutí Meetupu #2

Co AI Pulse mapoval

Víme, kolik firem AI zavádí. Méně víme o tom, co AI mění samotným lidem. AI Pulse se proto neptá firem, ale lidí: komu AI šetří čas, jak ji reálně používají a kdo může zůstat pozadu. Autorky ho popisují jako pohled pod povrch adopce – na rozdíl mezi tím „mít AI k dispozici“ a „používat ji smysluplně“.

Průzkum připravila pracovní skupina Moderní trh práce pod platformou Inspire & Impact Network ↗. Autorkami jsou Barbora Procházková, Zuzana Andělová, Alena Sochorová, Simona Benešová, Aneta Hochel a Lucie Bášová. Vznikl s podporou ČAUI a Women in AI Prague.

Jak často AI používáme

Přístup k AI už lidi příliš neodlišuje. Většina respondentů ji v práci používá pravidelně.

Zdroj: AI Pulse Česko 2026, Inspire & Impact Network, 2026. Úspora času je odhad respondentů v pásmech.

Zajímavé je, co rozhoduje méně, než by se čekalo: věk. Podíl lidí, kteří AI používají alespoň jednou týdně, se mezi věkovými skupinami liší jen málo.

Autorky z toho vyvozují, že rozdíly v používání AI souvisejí spíš s autonomií a pracovním prostředím než s věkem. Pro firmy a HR z toho plyne doporučení nesegmentovat vzdělávání podle věku, ale podle rolí, podmínek a konkrétních bariér.

Kde AI reálně šetří čas

Dohromady respondenti podle vlastního odhadu ušetří díky AI 1 807 hodin týdně. Medián je 3 hodiny na osobu (n = 548). Úspora ale není rozložená rovnoměrně. Nejvíc se liší podle typu práce.

Nejvyšší výnos podle autorek mají role s uzavřeným textovým či technickým výstupem a s volností práci přestavět. Nejnižší role svázané procesem a schvalováním. Dobře to ukazuje srovnání dvou příbuzných profesí: koučky, kouči, mentorky a mentoři používají AI denně v 8 z 12 případů, učitelky a učitelé ve 2 z 11. Jedni si sami určují nástroje, čas i rozpočet, druzí ne.

Vysvětlení přes autonomii je interpretace autorského týmu, ne prokázaná příčina.

Co stojí v cestě adopci

Alespoň jednu bariéru uvádí 63 % lidí z průzkumu. Nejčastěji obavy o data (26 %), čas na učení (26 %) a chybějící pravidla (15 %). Autorky zdůrazňují, že bariéry nejsou vlastnost lidí, ale diagnostika prostředí.

Nejsilnější číslo celého bloku ukazuje, co se stane, když se bariéry sčítají:

Ze 40 lidí se třemi a více bariérami nešetří víc než 5 hodin týdně nikdo. Bariéry navíc chodí ve dvojicích. Autorky popisují tři nejčastější kombinace a k nim navrhují zásah:

Kde se změna zasekává

Autorky popisují „adopční sendvič“: firmy zavádějí AI přes vrstvu, které samy nedaly podmínky.

• Generální ředitelky a ředitelé: podporu postrádají 2 z 28, AI denně používá 75 %.
• Vedoucí týmů, manažerky a manažeři: podporu postrádá 16 z 38, AI denně používá 49 %, pravidla chybí 24 %.
• Majitelky a majitelé: chybějící pravidla uvádějí jen 4 % – pravidla si určují sami.

Střední management má změnu přenášet do týmů, ale chybí mu čas, mandát, pravidla i podpora. Autorky to vidí jako nejúčinnější místo zásahu – a výslovně dodávají, že to neznamená, že manažeři jsou problém. Velikost firmy průzkum nezjišťoval.

Ambasadorky a ambasadoři fungují, jen nemají čas

Za ambasadorku či ambasadora nebo lídra zavádění AI se označilo 87 z 472 lidí (18 %). V porovnání se zbytkem vzorku používají AI denně častěji (77 % proti 52 %) a víc z nich šetří přes 5 hodin týdně (31 % proti 19 %). Zároveň 31 % z nich říká, že nemá čas se učit, a 28 z 87 má obavy o firemní data. Nejvíc jich je mezi IT manažerkami a manažery, CEO a v HR vedení – tedy nahoře. V obchodě, administrativě, vzdělávání a PR jich je málo nebo žádní, přesně tam, kde je adopce nejpomalejší.

Zdroj: AI Pulse Česko 2026, Inspire & Impact Network, 2026. Srovnání se zbytkem vzorku dopočítal autorský tým ze surových dat; podíly u skupin s méně než 20 lidmi jsou orientační.

Co s ušetřeným časem?

Když nám AI část času opravdu vrátí, další otázka je, co s tím časem uděláme. Další úkol? Lepší práce? Učení? Nebo skutečně volnější kapacita?

Autorky upozorňují, že se na to zatím nikdo neptá. Ve volných odpovědích čtou dvě věci najednou: úlevu – a zhušťování práce. 25 volných odpovědí mluví o nutnosti ověřovat výstupy a kriticky myslet, 10 o zahlcení a vyšší náročnosti.

„AI mi šetří čas, ale také mi komplikuje práci a dělá ji náročnější.“
Respondentka AI Pulse Česko 2026

Autorský tým nabízí čtyři cesty, kam může uvolněný čas jít:

Hodiny jsou odhad ze středů pásem; autorky je nepřevádějí na úvazky ani peníze. Kategorizace volných odpovědí, čtyři cesty i „zhušťování práce“ jsou interpretace autorského týmu.

A co k datům přidaly ženy v místnosti?

V menších skupinkách jsme si povídaly o čtyřech otázkách, které nám autorky průzkumu nechaly:

1. Kde se vzděláváte v AI?
2. Jak využíváte čas, který vám AI ušetří?
3. Co byste doporučili firmám?
4. Přináší vám používání AI v práci také něco negativního?

V každé skupince si někdo dělal poznámky. Z nich jsme poskládaly, o čem se mluvilo.

Kde se o AI učíme

Většina z nás se učí hlavně tak, že AI zkouší. Pokus, omyl, další pokus. Několik z nás se o AI učí přímo s AI. K tomu workshopy, webináře a kurzy (často padlo Czechitas), newslettery a lidé, které sledujeme na sociálních sítích.

Hodně se učíme i od ostatních: od kolegyň a kolegů, v komunitách, na meetupech, ve WhatsApp skupinách, někdy i doma. Firemní vzdělávání se v rozhovorech objevovalo spíš výjimečně.

Chybí nám hlavně někdo, kdo ukáže směr, a příklady, jak AI použít právě v naší pozici.

Co děláme s ušetřeným časem

Nejčastější odpověď byla upřímná: děláme víc práce. Stihneme víc úkolů, to-do list se zkracuje rychleji a přibývají nové oblasti, které najednou zvládneme.

Část času jde do učení. Je víc prostoru ptát se, proč a jak něco funguje, a ne jen úkol odevzdat. A některé si část času berou zpátky pro sebe: oběd v klidu, kávu, koníčky.

„Na jednu stranu toho víc stihnu a to-do list mi rychleji ubývá. Na druhou ale mohu jít a udělat si oběd, kávu.“

Co bychom doporučily firmám

Tady byla shoda největší: lidé a sdílení. Ambasadorky a ambasadoři, podpůrná skupina kolegů, vzájemné učení, mentoring. Ukazovat obyčejné příklady z praxe, nemusí jít o nic složitého.

Za změnou má stát vedení a dát jí čas, zdroje a mandát. A firma má počítat s tím, že někdo chce prostor experimentovat a někdo potřebuje jít krok za krokem.

„Nemusí jít ani o nic složitého, ale ukázky, co jde s AI dělat.“

Co je na tom těžké

Negativní stránky pojmenovala téměř každá skupinka. Nejvíc se mluvilo o tlaku na výkon a strachu, že nám ujede vlak. O zahlcení a roztříštěné pozornosti. O frustraci, když to nefunguje a zkoušení zabere víc času, než ušetří. O odpovědnosti za výstupy, které nejsou úplně naše, a o tom, že u AI je potřeba být pořád ve střehu.

Několikrát se objevil i tišší pocit: že nás AI dělá línějšími přemýšlet.

Co jsme si z toho odnesly

Rozhovory v místnosti se s čísly AI Pulse dost shodovaly. Když o ušetřeném čase nikdo nerozhodne, promění se v další práci. To je přesně „větší objem“, o kterém mluvily autorky. A když jsme měly poradit firmám, nechtěly jsme další nástroje, ale lidi: někoho, kdo ukáže příklad, a čas učit se spolu.

Co si z toho odnést

Autorky blok uzavřely jednou větou: rozdíl mezi „používám AI“ a „AI mi opravdu pomáhá“ nedělá nástroj ani talent. Dělají ho podmínky – a ty má firma v rukou. Jako první kroky navrhují mandát pro manažerky a manažery, pravidla na jednu stránku, jeden týmový proces za 30 dní, čas pro ambasadorky a ambasadory a měřit přínos, ne licence.